NOVINKY V SEKCI PRO PRACOVNĚPRÁVNÍ VZTAHY

Tento měsíc pro nás Naďa Boušková, vedoucí sekce, připravila zajímavý judikát z oblasti porušení režimu dočasně práce neschopného zaměstnance 21 Cdo 4368/2018. Snížit nebo neposkytnout náhradu mzdy nebo platu podle ustanovení § 192 odst.5 zákoníku práce lze pokud zaměstnanec poruší v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost stanovenou zvláštním právním předpisem (zákon o nemocenském pojištění) zdržovat se v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek. Zaměstnavatel je povinen v případě zjištění porušení povinnosti vyhotovit o kontrole písemný záznam s uvedením skutečností, které znamenají porušení tohoto režimu. Stejnopis tohoto záznamu je zaměstnavatel povinen doručit zaměstnanci (do vlastních rukou), který tento režim porušil, okresní správě sociálního zabezpečení příslušné podle místa pobytu zaměstnance v době dočasné pracovní neschopnosti a ošetřujícímu lékaři dočasně práce neschopného zaměstnance. Pokud zaměstnavatel uvedené náležitosti nesplní, nejde o kontrolu provedenou podle ustanovení § 192 odst. 6 zákoníku práce a jednání zaměstnance, které zaměstnavatel zjistil, nemůže být považováno za porušení povinností podle ustanovení § 196 odst. 6 zákoníku práce. Z uvedeného plyne závěr, že opatření zaměstnavatele podle ustanovení § 192 odst. 5 věty první zákoníku práce, které nebylo vydáno na základě kontroly provedené zaměstnavatelem v souladu s ustanovením § 192 odst. 6 větou první a druhou zákoníku práce, odporuje zákonu a je neplatným právním úkonem (§ 39 obč. zák.). Zákon upravuje také zákaz,  podle kterého náhrada nesmí být snížena nebo neposkytnuta, pokud bylo pro totéž porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce dána zaměstnanci výpověď podle § 52 písm. h) zákoníku práce pro porušení jiné povinnosti zaměstnance stanovené v § 301a zákoníku práce zvlášť hrubým způsobem. Jedná se o stanovení zákazu dvojího postihu za totéž porušení povinnosti v oblasti soukromého práva. Pokud zaměstnavatel zhodnotí, že zaměstnanec porušil povinnost zvlášť hrubým způsobem, vyplývají z tohoto zákazu dvě možnosti. Buď se rozhodne pracovní poměr rozvázat výpovědí podle ustanovení § 52 písm. h) zákoníku práce, poté ale nepřichází v úvahu, že by pro totéž porušení zaměstnanci snížil nebo neposkytl náhradu mzdy nebo platu, pak ale nemůže pro stejné porušení přistoupit k výpovědi z pracovního poměru. Obojí současně realizovat nelze. Pokud by zaměstnavatel tento zákaz neakceptoval je z uvedených dvou právních úkonů platný pouze ten, který byl (s přihlédnutím k jejich adresnosti) učiněn dříve, právní úkon, který byl učiněn později, nebo oba právní úkony, byly-li učiněny současně, jsou pro rozpor se zákonem neplatné (§ 39 obč. zák.).